Dlouhá fyzická námaha, emoční poruchy a rušný časový rozvrh vedou k emočnímu vyčerpání. Člověk není schopen jednat efektivně a ztrácí zájem o okolní události.
Negativní hodnocení výsledků jejich činnosti
Kvůli nestabilní situaci v práci a doma se člověk začíná cítit v limbu: o zítřku si není jistý a neustálý stres ho dělá zmateným. Pocit marnosti jednání a nedostatek pozitivního hodnocení v průběhu jejich činnosti vede k vyhoření. Člověk je nucen uchýlit se k psychologické obraně a zablokovat své emoce. Jeho stav emoční rovnováhy je narušen. S obecným hodnocením situace jako nepříznivé zažívá jedinec stav úzkosti. Výsledkem je, že akce se stávají omezenými a zároveň docela nervózní a aktivita nepřináší výsledky.
Nedostatek zájmu o práci
Reakce těla ve formě emočního vyčerpání se projevuje postupnou ztrátou emoční a fyzické energie. Když člověk ztratí zájem o své činnosti, jeho spokojenost s výkonem služebních povinností klesá, život se stává bezradným. Člověk se nutí chodit do práce a je nucen dělat to, co ho obtěžuje. Výsledkem je, že většina dne je v negativních emocích.
Monotonie a monotonie činnosti mohou vést k mechanickému plnění povinností. Nedostatek pozitivních emocí a pocit, že každý den je jako jiný, také vede ke stavu nespokojenosti, která se vyvíjí v lhostejnost.
Rušný plán
Zběsilé tempo života, velké množství práce a současně potřeba překonat nekonečný proud osobních problémů vedou člověka k fyzickému přepracování. Nemá čas na dlouhý spánek, včasný odpočinek a fyziologická zátěž se vyvíjí v psychologickou únavu. Výsledkem je apatie a lhostejnost ke svým povinnostem. V mnoha případech se syndrom vyhoření projevuje oslabeným imunitním systémem a je doprovázen častými nemocemi.
Stálý stres
Syndrom vyhoření se vyskytuje v důsledku dlouhodobého stresu střední intenzity. Pokud osoba současně používá lékové stimulanty nebo alkohol, situace se jen zhoršuje a vyčerpání těla vzniká mnohem rychleji.