Existují tři pocity: oběť, spasitel a agresor. S jejich pomocí můžete pochopit životní trojúhelník vztahů.
Oběť je osoba, která cítí bezmocnost, vyčerpání, touhu někoho poslouchat, nedorozumění tomu, co se děje, bezmocnosti a pocitu neslušnosti.
Agresor je člověk, který je sebevědomý v sebe a ve své schopnosti, neustále hledá spravedlnost, touha někoho potrestat je vlastní a také to, jak ovlivnit oběť a spasitele.
Spasitel je člověk, který chce neustále pomáhat, má pocity sebevědomí a lítosti.
Z toho můžeme usoudit, že první role musí vydržet šikanování. Druhá role je trestná a třetí se snaží zachránit účastníky. Mělo by být také zřejmé, že když v takovém geometrickém obrazci bude jedinec v každém případě plnit všechny funkce. To vše může trvat neomezené množství času a není závislé na samotných členech.
Například manžel již nemůže vydržet, závislý na alkoholu již nemá chuť pít a lékař nechce klamat rodinu, což je příznivým východiskem ze situace. Všechno je snadné a jednoduché. Ale vše bude záviset na výsledku. Je nutné, aby alespoň jeden z účastníků vyšel z trojúhelníku, jinak každý může hrát své role na neurčito.
Je možné opustit trojúhelník? Nejprve se vyplatí zjistit, kdo byl přihlášen. Existuje koncept „inverze rolí“. Například, agresor je vnímán jako učitel, spasitel jako asistent a doprovod a oběť jako student. Pokud má člověk sklon uvěřit, že vstoupil do trojúhelníku jako spasitel, měli byste se zbavit myšlenek, díky nimž budete vůči oběti jednat vznešeně. V takovém případě bude oběti poskytnuta pomoc, avšak bez jakýchkoli výsledků. Poté si bezbranný jedinec začne uvědomovat, že se toho lze naučit samostatně.
